Hra na „utopení“ Matoviče je nebezpečná a hloupá

Podívejme se na situaci realisticky. Systém voleb do parlamentu je takový jako je a volby dopadly tak, jak dopadly. Se svou povahou nejsem fanoušek sebestředných, excentrických a do jisté míry teatrálních lidí jeho typu a samozřejmě určitě najdeme na premiérovi Matovičovi sto a jednu chybu. ALE. To co předvádějí někteří novináři a nemalá část diskutujícího národa ukazuje, že jim těžká situace a zklamání z výsledku zaslepilo nejen oči rudou mlhou, ale tak trochu i mozek.

Někteří toužebně vzlykali při tom, když Pelegrini tak pěkně, tak krásně hovořil – ano, je to „pěkný chlapec“ a zkušený řečník. Všechna čest. Další ALE – tragédií části národa je, že ani po letech fungování Smeru nepochopil, že celé řečnické umění je jen fasáda, za kterou se ukrývá hluboká bažina bezbřehého rozdělování peněz i funkcí těm správným „našim“ lidem.

Bohužel, tragická matematika Slovenska a hlavně naivně-pseudodemokratického jednokolového poměrného volebního systému zrovna těch nejdůležitějších voleb je jasná.

Tragická matematika Slovenska

18 procent voličů Smeru Matoviče nenávidí, je to pro ně jen “šašo“ (Dzurindovi říkali „cigáň“). 7 procent voličů PS/Spolu si na něm vybíjí frustraci, že jim vzal nepochybně očekávaný dvouciferný výsledek a vládu jejich lidí, jen ONI jako jediní a nejchytřejší na Slovensku věděli, jak věci změnit. Tak budeme pokračovat dále a dojdeme k závěru, že cca 75 procent voličů Matoviče nesnáší, nebo přímo nenávidí. Protože ho nevolili, nechtěli a žádné druhé kolo, kde by mohli volit proti němu, tvůrci samostatného Slovenska do ústavy jaksi nezařadili. Ale to není vina Matoviče, on to nevymyslel.

Tyto 3 čtvrtiny voličů roní krokodýlí slzy a spustili již v prvních dnech vlády osvědčenou hru nadávání, hospodských řečí (tentokrát jen na sociálních sítích), zesměšňování, pomluv, zpochybňování, řečí o politické nezkušenosti, odborné nezkušenosti a jak by rádi viděli NĚKOHO jiného.

Co je horší, do této trapné hry se zapojili i někteří slovutní profesionální novináři – sloupkaři (nebudu soudruhy jmenovat).Ti jakoby dostali bojový úkol napsat každý den alespoň jeden kritický článek, který shodí Matoviče. Smutné je, že to jsou novináři, kteří by o politice měli něco vědět. Zvláště v této situaci by si měli uvědomovat svou zodpovědnost. Právě oni by se měli coby „nemoudřejší“ teď, v tuto dobu přenést přes nepříjemnost, že jejich vysněný masivně podporovaný projekt PS/Spolu těsně neprošel do parlamentu a pracovat pro Slovensko, ne se snažit scénu politickou ještě více rozeštvat.

Vážení, teď musíme odložit rudý hadr z očí a uvědomit si, co chceme a jak to ještě vice nepokazit. Čeho si myslíme, že touto kampaní dosáhneme? Můžeme dosáhnout něčeho pozitivního?

Jiné pozitivní možnosti jsou jen iluzí

Návrat Pelegríniho? Jak si to představujeme? Hypoteticky … Jakože vláda s podporou ústavní většiny pod tlakem „veřejnosti“ dobrovolně odstoupí, nebo koalice neodhlasuje důvěru vládě. Potom prezidentka požádá Pelegriniho o sestavení nové vlády? Ten ji sestaví a drtivě menšinová vláda dostane důvěru parlamentu. Ta bude několik měsíců „zkušeně“ provádět národ přes krizi a ústavní většina v parlamentu jim bude všechno odklepávat jako ovce. Až bude po všem, Pelegriniho vláda dobrovolně s úsměvem odstoupí, nebo ji parlament vysloví formálně nedůvěru a tato vláda se nechá vyšetřovat parlamentní většinou za všechny předchozí i nová „přesměrování“ peněz, které stihne.

Přitažené za vlasy, že? Tak by to mohlo fungovat jen ve vlhkých snech Smero-voličů, kdybychom celý parlament nadopovali diazepanem za půl roku. Nemusíme si říkat, jaká by vznikla společenská atmosféra.

Potom si položme otázku, na co máme vlastně volby, když jejich výsledek najednou nechceme a vadí nám, že Pelegrini není předseda vlády?. Když nechceme vládu Smeru, musíme pochopit, že předseda vlády asi logicky nebude Pelegrini, leda že by převlékl tričko.

Předčasné volby, ve kterých konečně drtivě vyhraje PS/Spolu? Přemýšleli jsme, za jak dlouho by se stihly zorganizovat a jak by v této situaci probíhaly? Důsledky mohou být nepředvídatelné a asi nepříliš pozitivní. Další miliony vyhozené na kampaň v situaci, kdy statisíce lidí neví, z čeho budou žít v dalších měsících? Současný parlament a vláda by se pod Damoklovým mečem nových voleb logicky nezaměřovali zdaleka plně na současnou situaci, ale také na to, jak získat politické body pro předčasné volby. Výborně, to bude jistě „pozitivní“ a pomůže to situaci. Děkujeme.

Prezidentka jmenuje úřednickou vládu? Pěkná představa… jen jaká bude sestava? Truban či Beblavý premiér a s ním vesele lidé z OLANO, SaS, Sme rodina, Za ľudí? Nebo některou stranu vynechá? Nebo tam nebude mít svého člověka ani jedna ze stran současné koalice? Případně premiér bude oblíbený Pelegrini a ostatní z jiných stran. Jedno lepší, než druhé… Nepochybně to „bude fungovat“ a už jen při představě, kolik času se ztratí politikařením a rozdělováním postů běhá mráz po zádech. Nehledě na skutečnost, proč by současná vláda měla jen tak odstoupit.

Ostatní nápady

Slyšel jsem i další dobré nápady. Například, že by Matovič neměl vystupovat na tiskovkách a poslat tam ministry nebo epidemiology. Fakt dobrý nápad. Úplně stejní novináři a stejní lidé by pro změnu nadávali, že se vyhýbá zodpovědnosti a nastrkuje do palby médií někoho jiného. Je to přesně naopak. Správný „šéf“ raději sám sebe nechá nazývat šaškem než alibisticky nechat grilovat někoho jiného.

Jiná „inovativní myšlenka“ byla, že Matovič měl nechat funkci premiéra někomu jinému, jakože schopnějšímu. Ano, teoreticky to možné je, nicméně v praxi špatně proveditelné. Schytával by dvojnásobnou palbu, že se vyhýbá zodpovědnosti a jen chce ze zákulisí potahovat nitky a kecat do všeho. Živě si dokážu představit ty komentáře. Nehledě na to, že by postavení jiného premiéra mohlo vyvolat problémy v samotném OĽANO.

V neposlední řadě se ozývají hlasy, že se mohly za této situace odložit volby (…) případně by nový parlament a vláda začali fungovat až po krizi (…) Na pohled sice pěkné, ale nereálné.  Během emotivní volební kampaně si málokdo uvědomoval přicházející nebezpečí, bojovalo se teatrálně proti fašismu a nějaký virus nebyl zajímavý. Ruku na srdce – skoro nikoho z nás tehdy ani nenapadlo, že bude problém.  Jen pouhá vyslovená myšlenka na odložení voleb by byla zadupána do země jako škodlivý hmyz – i s jejím autorem.

Odložení změny parlamentu a vlády? Kdo by na to reálně přistoupil a do hlavně do kdy to „dočasné“ trvalo? Kdo by to navrhl a kdo by to schválil? Jak by vládla stará vláda a starý parlament s vědomím si toho, co nastane po krizi, že má ještě pár měsíců na správný „přesun toku peněz“? Jakou legalitu by mělo každé rozhodnutí, hlavně ta zásadní ekonomická a pracovně právní? Týden dva se to dalo a nějak to fungovalo, ale několik měsíců těžko.

Závěr

Vážení diskutující a sloupkaři. Samozřejmě můžeme oponovat ty kroky vlády, které se nám nelíbí a považujeme je za špatné a nedostatečné. Navrhovat něco jiného, mít svůj názor. To je demokracie.

Měli bychom ale trochu upustit páru, pochopit, jak se věci mají a spíše uklidnit situaci. Buďme realisté a když kritizujeme, kritizujme věcně, v klidu, bez primitivních výkřiků. Chyby se budou dělat, nevhodná věta se řekne, prostě premiér už je takový typ člověka. Znám dost jiných lidí, kteří nedokážou v pravou chvíli držet jazyk za zuby a žiji s nimi v míru. Dá se to, zvláště v této situaci. Nikdo není dokonalý.

Vládu, která se dostala do prekérní situace se snažme spíše podpořit, ne-ji zadupat do země. Nepomůžeme tím nikomu, ani Slovensku a už vůbec ne sobě.

Na hodnocení přijde čas. Teď řešme problém a snažme se pomáhat těm, kteří jsou na tom hůže, než my.

Dodatek: Budeme-li cyničtí, musíme si uvědomit, že dokud si koalice udrží ústavní většinu, mohla by se na nějaké výroky v mědiích a na sociálních sítích úplně klidně z vysoka vykašlat…

p.s. Text jsem psal trochu narychlo a neprošel jazykovou úpravou. Omlouvám se za pravopisné a stylistické chyby.

Malé energetické počítání 1

Pro odhalení mnohých zajímavých faktů nepotřebujeme vysokou matematiku ani superpočítače. Někdy stačí vzít kalkulačku a pomocí jednoduché matematiky základní školy jen si tak započítat.

Dnes se podíváme, jak vypadají výsledky usilovného boje s CO2 na poli výroby elektrické energie v Německu. Čeho se dosáhlo od roku 2010 do roku 2018? (Na rok 2019 se podíváme později). Napřed si ukažme dvě tabulky se suchými čísly.

Instalovaný výkon
Zdroj elektrické energie2010 [GW]2018 [GW]Rozdíl [GW]
Větrné elektrárny26,959,4232,52
  (z toho offshore)(…0,08)(…6,41)(…6,33)
Solární elektrárny18,145,9327,83
Jaderné elektrárny20,439.52-10,91
Elektrárny spalující hnědé uhlí21,3421,20-0,14
Elektrárny spalující černé uhlí28,3923,71-4,68
Plynové elektrárny23,8029,395,59
Elektrárny spalující biomasu6,137,731,6
Vodní elektrárny5,414,80-0,61
Součet150,5194,1843,68
Roční produkce el. energie 
Zdroje2010 [TWh]2018 [TWh]Rozdíl [TWh]
Větrné elektrárny37,62111,4673,84
  (z toho offshore)(… 0,17)(… 19,07)(… 18,9)
Solární elektrárny11,745,7534,05
Jaderné elektrárny132,9772,27-60,7
Elektrárny spalující hnědé uhlí130,43131,51,07
Elektrárny spalující černé uhlí99,7172,32-22,39
Plynové elektrárny63,0944,42-18,67
Elektrárny spalující biomasu34,3144,7610,45
Vodní elektrárny21,0019,40-1,6
Součet530,83 546,8816,05

Převeďme čísla do lidské řeči. Na první pohled se zdá, že mohou oslavovat velký úspěch. Výpadek roční výroby zavíraných jaderných elektráren (úbytek 60,7 TWh) se podařilo skoro dvojnásobně nahradit větrnými a slunečními elektrárnami (přírůstek roční výroby 73,84 TWh a 34,05 TWh, celkem 107,89 TWh).

Až dozní potlesk a jásot, připomeňme si, co je účelem obrovských investicí do rozvoje větrné a sluneční energetiky. Tím je „boj proti CO2“, v tomto případě omezení výroby elektrické energie v emisních elektrárnách, především uhelných. Z tohoto pohledu začínají čísla nepříjemně píchat jako ostny ježka.

Velké úsilí – většinou na pokrytí výpadku …

Všechny offshore větrné elektrárny, postavené mezi lety 2010 -2018, nepokryly svým přírůstkem produkce 18,9 TWh ani třetinu výpadku jaderných elektráren. Kolik turbín bylo přibližně postaveno? Na moři se dnes většinou staví turbíny o instalovaném výkonu alespoň 8MW. Při celkovém přírůstku 6,33 GW to vychází na cca 790 kusů. Asi je každému jasné, že více než stometrové monstrum o hmotnosti 700 a více tun ukotvené na dně moře není levná ani jednoduchá záležitost. Z technického hlediska je to úctyhodné strojírenské a stavební dílo, z hlediska efektivity … o tom jindy. To vše krát 790.

Počítáme-li spolu všechny větrné elektrárny (na pevnině i v moři), celých 82 procent přírůstku jejich výroby šlo matematicky jen a jen na pokrytí výpadku jaderných elektráren. Těchto 82 procent a minimálně 7500 turbín (přepočítáno na 8MW turbíny) nesnížilo ani o puntík produkci CO2 a jen korigovalo politické rozhodnutí učiněné pod tlakem nezodpovědných pseudo-ekologických vášní.

RealPrirustekVitr

Přidáme-li ještě solární elektrárny, na pokrytí výpadku bylo spotřebována více než polovina produkce všech nových „bezemisních“ elektráren –  56 procent celého úsilí.

Úspora fosilních paliv? Nic moc …

Podívejme se to tabulek nahoře na úsporu fosilních zdrojů. Oproti roku 2010 vyrobily fosilní zdroje pouze o 39,99 TWh méně, než roku 2010. Zaúřadoval výpadek produkce odstavených jaderných elektráren.

Větrné a sluneční elektrárny vyrobily v roce 2018 o 107,89 TWh více a z biomasy bylo vyrobeno o 10,45 TWh více elektrické energie, než v roku 2010. Biomasa, to bohužel často znamená i dřevní hmotu, dováženou přes oceán z Ameriky…  Celková výroba stoupla v roce 2018 o 16,05 TWh oproti roku 2010.

Suma sumárum, teoreticky tak mohlo být ušetřeno až 107,89+10,45-16,05 = 102,29 TWh. To bohužel nebylo. Možnou úsporu produkce fosilních zdrojů při hypotetickém neodstavení jaderných elektráren ukazuje obrázek.

graf2-neodstavitJE

Nebýt předčasného odstavení stále technicky funkčních jaderných elektráren, mohlo být spotřebováno ještě o cca 25% méně uhlí. Použijeme-li přibližný koeficient 1,42 kWh elektrické energie na 1kg uhlí (je to průměrná hodnota, kterou udává ČEZ jako čistý výstup z uhelných elektráren), bylo jen za rok 2018 v Německu zbytečně spáleno okolo 42 milionů tun uhlí.

Není den jako den …

Celková výroba za rok vůbec neukazuje schopnost vyrobit elektrickou energii v konkrétní den a konkrétní okamžik. Je velký rozdíl, zda je den příznivý nebo nepříznivý. Pro ilustraci si porovnejme dva velmi blízké dny roku 2018 – 30.4.2018 a 2.5.2018.

Produkce zdrojů za den 30.4.2018Produkce zdrojů za den 2.5.2018
Fosilní zdroje0,28 TWh (19,85 %)0,61 TWh (44,85 %)
Vítr + slunce0,8 TWh (56,73 %)0,39 TWh (28,73 %)
Jaderné elektrárny0,14 TWh (9,9 %)0,18 TWh (13,2 %)
Biomasa0,12 TWh (8,5 %)0,12 TWh (8,8 %)
Odhad spotřeby uhlí za den162 tisíc tun380 tisíc tun

Co říkají čísla? 30.4.2018 se mohlo zdát, že fosilní zdroje již nehrají významnou roli. Stačí přidat jen pár větrných a slunečních elektráren a můžeme všechno ostatní vypnout. Výroba bez CO2 je blízko…? Není.

Hned 2.5.2018 ukázalo, že nejen dvojnásobná, ale ani trojnásobná kapacita větrných a slunečních elektráren by nepokryla celkovou denní potřebu. Vypnuté jaderné elektrárny mohly jen za tento den ušetřit cca 130 tisíc tun uhlí (0,19 TWh).

Možná ještě důležitější údaj je okamžitý výkon. Nemáme-li v danou chvíli dostatek elektrické energie, máme problém a musíme něco, nebo někoho vypínat. Podívejme se opět na příznivý a nepříznivý časový okamžik.

Produkce
30.4.2018 13:00
Produkce
2.5.2018 20:00
Celková produkce76,75 GW59,94 GW
Fosilní zdroje11,02 GW (14.35 %)31,35 GW (52.30 %)
Vítr + slunce50,24 GW (65.45 %)7,38 GW (12.31 %)

Situace v nepříznivý „okamžik“ je ještě horší. Ve 20.00 již byla téměř tma, vítr foukal jen málo, a tak tyto zdroje pokrývaly jen něco přes 12 % celkového výkonu. To znamená, že v danou chvíli by ani pětinásobek větrných elektráren nestačil… Noc přitom teprve začínala.

Co kdyby …

Jak by situaci 2.5.2018 změnilo neodstavení jaderných elektráren? Co kdyby byly navíc postaveny dvě nové jaderné elektrárny velikosti Temelína? (4 GW instalované kapacity) To je na německé poměry o dost menší projekt, než pro Českou republiku.

Ukáže nám to následující obrázek.

Vidíme, jak velký význam má stabilní jaderný zdroj o pouhých 4GW instalované kapacity v nepříznivých větrných podmínkách (oproti desítkám GW ve větrných a solárních).

Poznámka: Zajímavý je také poměr instalované kapacity a skutečné výroby. Ten si jistě každý dokáže vypočítat sám z tabulek uvedených na začátku textu…

Baterky

Kdybych měl tuto přednášku ve škole, hned by se hlásil les rukou bystrých dětí. Přece postavíme mnoho „baterek“, které by se 30.4.-1.5.2018 přebytkem z větru a slunce nabily a potom 2.5.2018 by napájely síť. Jak prosté!

Bohužel, dostatek „baterek“ v roce 2018 v Německu nebyl a není ani dnes. Ale o tom někdy příště.

Závěr

Z hlediska „boje“ proti CO2 bylo panické vypínání jaderných elektráren v Německu úplně tragické rozhodnutí, které fakticky znegovalo většinu úsilí. Porovnávali jsme rok 2010 s rokem 2018, přitom v letech 2011-2017 byla situace ještě horší, protože větrných a slunečních elektráren bylo v provozu ještě méně.

Velmi hrubým a optimistickým odhadem bylo v letech 2011-2018 spáleno zbytečně přes 340 milionů tun uhlí jen na vyrovnání výpadku jaderných elektráren. Podle normální lidské logiky bylo potřeba investovat do bezpečnosti existujících jaderných elektráren a nechat je v provozu, případně ještě prodloužit jejich životnost. Přitom postupně stavět větrné a sluneční elektrárny (když už je chtěli) a takto reálně produkovat mnohem méně CO2. Co dodat, kde vítězí ideologie, logika se nepoužívá …

Pro nadšené podporovatele větrných a slunečních elektráren. Článek neříká, jestli jsou špatné nebo dobré. Nejsou to živé organismy, jsou to jen zařízení určitého typu, se svými vlastnostmi, výhodami a nevýhodami. Musíme je vidět takové, jaké jsou a používat je správným způsobem. Tím není náhrada stabilních zdrojů.

Inspiraci pro vlastní výpočty můžete najít například na těchto stránkách:

https://www.agora-energiewende.de/en/service/recent-electricity-data/chart/power_generation

https://www.energy-charts.de/power.htm

Tomáš Foldyna, 12/2019

Aritmetický průměr – užitečná hodnota pro propagandu. Díl první – platy

Je zarážející, jak často se používá aritmetický průměr. Přitom jde o veličinu, která ve skutečnosti neřekne skoro nic. Nebo, ukáže věci jen tak, jak chce autor ukázat… Když to přeženeme, v některých případech by bylo nejužitečnější použití aritmetického průměru přímo zakázat…

Již ve svém dávné scénce známý komik Felix Holcman ukazoval, jak je to s průměrem. Jeden člověk jedl kuře a druhý chtěl, aby mu dal taky kousek. Ten, naštvaný po předcházející přednášce o statistice, mu odvětil přibližně toto: „Já mám jedno kuře, ty nemáš žádné. Průměrně teda máme každý půl kuřete, co musí člověku stačit“.

Asi nejčastěji se aritmetický průměr zneužívá při prezentování platů. Co doopravdy znamená tvrzení typu „průměrný plat v naší firmě je 30 tisíc korun“? Vůbec nic. Pro firmu o 10 lidech to může znamenat například:

  • Všichni 30 tisíc. To je dobré, ne?
  • 5 lidí má 25 tisíc a dalších 5 má 35 tisíc. Prvních pět je z prezentovaného průměru poněkud méně nadšeno
  • 7 bude mít 20 tisíc a 3 vyvolení 53 333 Kč. Nevypadá ten průměr pěkně? Někteří mají dokonce nadprůměr, co znamená, že ve firmě je asi dobře (někomu).
  • Nakonec ještě extrémnější varianta. 8 pracujících bude mít pouhých 15 tisíc, kamarád šéfa 70 tisíc a šéf, coby kamarád majitele, dostane 110 tisíc.

Všechny prezentované varianty (a je jich nekonečně mnoho) vrátí ve výsledku stejný průměr 30 tisíc. Ohlásí-li někdo zvýšení průměrného platu na 31 tisíc korun, může to znamenat také úplně cokoliv.

Jak teda správně prezentovat platy? Můžeme napsat přesně, kolik lidí má jaký plat. Při velkém počtu lidí by to bylo poněkud nepraktické. Můžeme použít medián, který ale také sám o sobě moc nevypovídá. Poctivá možnost je použít sadu percentilů, ale chceme-li být srozumitelnější, uděláme tabulku nebo graf, který ukáže, kolik lidí se nachází v různých platových rozmezích. Například.

Všechno uvedené je lepší, než uvést neexistující veličinu „průměrný plat„.

Tomáš Foldyna, 01/2019